Náš příběh

Počátky Frýdlantu n. O., ležícího na levém (moravském) břehu hraniční řeky Ostravice ve výšce 360 m nad mořem, sahají pravděpodobně do druhé poloviny 14. století. První písemnou zmínkou je přitom až zápis v soupisu udělených lén olomouckého biskupství, datovaný rokem 1395. Z uvedeného dokumentu vyplývá, že lokalitu držel Hynek z Frýdlantu, příslušník šlechtického rodu Ronovců. Není pochyb, že Ronovci dali Frýdlantu n. O. do vínku jeho název, odvozený od jejich původního stejnojmenného rodového sídla v severních Čechách. Ronovci zároveň ve Frýdlantu n. O. založili strážní hrádek (tzv. drobné středověké opevnění), jehož existenci zde prokázala archeologická prospekce. Hrádek plnil nejen funkci správního centra nově založené lokality, ale představoval zároveň jeden z opěrných bodů systému obrany moravské hranice vůči sousednímu Slezsku. Z hlediska funkčního členění sídlišť představoval Frýdlant n. O. krátce po svém založení městečko, tedy lokalitu s právem trhu. Jedním z podmiňujících faktorů toho byla nepochybně jeho příhodná poloha na průsečíku místní, ale i dálkové obchodní trasy.

Okolo roku 1777 byl Frýdlant povýšen na městys a v roce 1886 přijal úřední název Frýdlant nad Ostravicí. V roce 1948 byl jmenován městem. Nejvýznamnějšími historickými památkami jsou kostel sv. Bartoloměje a několik barokních soch, budova městského úřadu a dále bývalý klášter, který založil arcibiskup kníže Fürstenberg jako dívčí klášterní školu pro dcery svých zaměstnanců. Zajímavostí je několik původních dřevěných staveb, které ve Frýdlantě zůstaly ze staré architektury.

Jednou z nich je právě náš Letohrádek, jehož historické kořeny sahají až do konce 19. století. Vila s prvky alpského stylu (č. p. 143) byla postavena dle projektu z roku 1896. Investorem této stavby byl JUDr. Richter (1844-1926), bývalý soudce Krajského soudu v Opavě a od 70. let 19. století právník zastupující na Ostravsku především zájmy Rotschildů a Guttmannů. V tomto objektu však pobýval jen příležitostně, a to od roku 1905. Trvale žil v přepychové vile nedaleko historického centra Moravské Ostravy. Richter patřil k propagátorům německé turistiky v Beskydech.

Publikované foto z konce 19. století - Vila Dr. Richtera

Richterova rodina žila na Letohrádku až do roku 1959, kdy jeho poslední majitelkou byla Klára Očadlíková, která měla v nemovitosti doživotní právo. Manželé Šmírovi od ní koupili Letohrádek v roce 1959 a o vdovu po panu Richterovi se starali až do její smrti roku 1962. Letohrádek tehdy stál nepředstavitelných 80.000 Kč a Šmírovi dluh spláceli dalších 10 let. Až do 90. let minulého století neproběhla na tomto objektu žádná významnější přestavba.

V roce 1997 se syn manželů Šmírových Pavel pustil do rozsáhle rekonstrukce a rodinnou obytnou část přestavěl pro účely penzionu. Pavel Šmíra je známý svou láskou k lidové architektuře, a proto bylo pro něj velmi důležité zachovat veškeré prvky tehdy stoleté budovy. Předlohou mu byl styl architekta Dušana Jurkoviče (1868-1947) - slovenského architekta, který byl významným představitelem secesní architektury. Interiér pak během dalších let ladně sjednotil do loveckého stylu, který je beskydským horám nejbližší.

Fotografie Letohrádku z 20. let 20. století

Celý interiér je vybaven historickým nábytkem v loveckém duchu, který připomíná ono slavné období pobytu JUDr. Richtera, jenž byl vášnivým myslivcem v oblasti Beskyd. Ty skýtaly hojné možnosti lovu jak nízké zvěře, tak i častý výskyt jelenů a srnců. Již při vstupu se okamžitě ocitnete zpátky v 19. století ve stylově upraveném loveckém zámečku.

V 90. letech byl ve stejném stylu dostavěn tzv. Malý Letohrádek, který má historický interiér s vlastním krbem a klubovna pro cca 40 lidí, která je vhodná pro oslavy se slavnostním posezením. K Letohrádku patří i rozsáhlý park, vhodný pro krátké procházky nebo relaxaci v přírodě v oblasti Beskyd.

Po dobu skoro dalších 25 let Letohrádek funguje jako penzion a stal se tak oblíbeným odpočinkovým místem výletníků směřujících na vrchol Ondřejníku či Lysé Hory.